iPhone dostal ještě jednu šanci

Před dvěma měsíci jsem psal o svém jednom dnu s iPhonem a i když mě vyloženě nezklamal, po jednom dni mě příliš neoslovil. Díky dobré vůli majitele jsem si s menším odstupem mohl půjčit iPhone ještě jednou – na dva týdny.

zdroj

Hned na začátek musím říct, že jsem si ty dva dny týdny užil, podobně jako kdybych měl půjčené rychlé auto. Hezké, ale drahé a trochu nepraktické.

Po dvou týdnech jsem si (jako správný tabulkář) dal do tabulky klady a zápory iPhonu i mé stávající výbavy (normální telefon+internet tablet+iPod) a z téhle tabulky se pokusím vypíchnout to nejzajímavější.

iPhone je skvělý díky koncepci all-in-one, v kapse mám jen jednu krabičku, které má úžasnou baterii a vydrží mi celé dva dny. Pro srovnání mobil od Nokie mi vydrží jeden den, internet tablet tak pět hodin. Přes den jsem byl přes GPRS na Twitteru a občas jsem kouknul na Google Reader, přiměřeně jsem telefonoval, posílal maily a hlavně skoro pořád jsem poslouchal muziku. Za ty dva týdny to dělalo 80 MB dat přenesených přes GPRS.

Užíval jsem si spoustu webových aplikací upravených pro iPhone, ať to byl Google Reader nebo třeba Amazon. O jednoduchém a intuitivním ovládání psalo už dost lidí a je zbytečné se opakovat, v tom prostě iPhone nemá konkurenci, i když je stále co zlepšovat.

Potěšila mě bezproblémová spolupráce s BT handsfree v autě a inteligentní směrování zvuku. Hudba hraje do sluchátek a hovor jde do repráků v autě, takhle bych si to představoval u každého telefonu. Zaskočilo mě, že se do handsfree nepřenáší nastavené zvonění, ale děsivý zvuk jak z devadesátých let.

Každá mince má dvě strany, stejně jako iPhone. Na držení v ruce je mi pořád nepohodlný a příliš tenký; matný kovový povrch klouže z ruky. Byl jsem rád za půjčený silikonový obal. Neuvěřitelný je zapuštěný konektor na sluchátka a nutnost používat buď přibalená bílá, nebo redukci. Fotoaparát by také mohl být mnohem lepší.

Celkově mi ale iPhone docela vyhovoval a věřím, že vyhovuje spoustě lidí. K mému ideálu mu ještě něco chybí. No tak třeba někdy přiště…

Zaujal vás tento článek? Dejte mu hlas!