Jak jsem vybíral diář
Už nějakou dobu se snažím trochu organizovat svoje aktivity, k čemuž mě donutila hlavně práce. Od přírody nejsem dvakrát organizovaný, nevadí mi mít věci setříděné chronologicky a je zajímavé hledat jednoduchý, intuitivní systém, který budu používat dobrovolně a hlavně průběžně.
Během cestování ve světe GTD jsem vyzkoušel jsem spoustu variant, od čistě papírového hipster PDA, přes kombinaci aplikace v telefonu a webového kalendáře, čistě elektronickou kravičku rmilk.com a další šílenosti, abych své putování (alespoň zatím) zakončil u kombinace desktopové aplikace a papírového diáře.
Už několik týdnů mám rozepsaný článek o tom, jak vypadá moje GTD workflow (rozumný překlad jsem nenašel), ale asi bych si na to měl vyhradit malou wiki, protože se pořád lehce mění. Jen pro představu – všechny úkoly sleduji elektronicky v Things a každé ráno při denním review přiřazuji úkoly k volným blokům v diáři. Pro papírový diář hovoří i zdánlivá banalita – uspokojení při škrtnutí hotového úkolu.
Od začátku jsem věděl, že nechci velký diář ve stylu ADK, na druhou stranu jsem spokojeným uživatelem zápisníku Moleskine, proto jsem s hledáním začal v jejich široké nabídce.
Jen chvilku jsem váhal, jestli si mám pořídit denní, nebo týdenní diář. Přehled je to, co potřebuji, takže volba byla jasná – týdenní.
O něco složitější bylo rozhodování nad uspořádáním a velikostí. Bohužel jsem si ověřil, že potřebuji mít očíslované hodiny, bez nich se mi plánuje špatně. Našel jsem dva pěkné kousky: Weekly Panoramic a Weekly Vertical. Experimentálně jsem si do malého diáře nalinkoval rozvržení z Weekly Panoramic, abych během dvou dnů zjistil, že s poznámkami psanými perem se do tohoto diáře ani náhodou nevejdu.
Weekly Panoramic bohužel je jenom malý (Pocket), ale ten druhý, Weekly Vertical, je jak malý, tak velký. Zneužil jsem tedy svůj poznámkový blok (velký linkovaný) a podle fotek jsem si nalinkoval dva týdny…a ono to funguje. Diář mám celý den otevřený na stole, na stránky se tak akorát vejdu a zároveň je ještě rozumně velký.
Po dvou týdnech spokojeného používání jsem obětoval ještě několik stránek a dokreslil jsem si kalendář do konce roku, abych mohl plynule navázat diářem Weekly Vertical 2010.
Zaujal vás tento článek? Dejte mu hlas!
1. 11. 2009, @685 :
Taky jsem dlooooouho vybíral a Moleskine miluju :-). Nicméně nakonec jsem skončil u Franklin&Covey a zatím jsem spokojen…
1. 11. 2009, @818 :
Díky za nádherný článek. Souhlasím s tím, že Moleskine je bezvadná věc a i jako technokrat tohle naprosto uznávám. Člověk by neměl zapomínat zůstávat člověkem :)
1. 11. 2009, @847 :
fipa: O FC si čtu na itimeblog.com, je to hodně zajímavé a knížka už je na cestě.
Martin: Ono to nakonec není o Moleskine jako takovém (jakkoliv je nádherný a přitom nenápadný), ale o flexibilitě papírového řešení. Papírových diářů je spousta, nějakou dobu jsem fungoval na klasických čistých papírech a samozřejmě to jde… Ne úplně nedůležitá je také motivace ten drahý diář používat, když už jsem ho koupil :)
2. 11. 2009, @534 :
No ano, teď když to po sobě čtu, vyznělo to tak. Ale nebylo to ode mě myšleno jako reklama na konkrétní produkt, jen jsem chtěl vyzdvihnout, že ten papír má svůj význam a co víc, i svoje “kouzlo”. A nejde jen o osobní poznámky dělané někde doma, má to přinejmenším ještě jeden rozměr: pokud jde člověk na jednání, těžko bude klofat poznámky do počítače. Ale znám takové lidi. Vždycky si tím zavřeli cestu k tomu druhému, věřte mi, viděl jsem to mockrát. Nakonec bych navázal na tu poznámku o drahém diáři: ono je to pak už po nějaké době jedno, protože dostane takovou hezkou patinu a to je právě o té člověčině, jak jsem psal už předtím :) Viděli jste film Devátá brána? A teď si představte, že by Depp z té své torny vytáhl noťase :)