Na poslední Digit upozorňovalo už několik blogů, ale tento díl je natolik odlišný, že si zaslouží upozornění i s mírným zpožděním. Pánové, děkuji.

Během cestování ve světe GTD jsem vyzkoušel jsem spoustu variant, od čistě papírového hipster PDA, přes kombinaci aplikace v telefonu a webového kalendáře, čistě elektronickou kravičku rmilk.com a další šílenosti, abych své putování (alespoň zatím) zakončil u kombinace desktopové aplikace a papírového diáře.

Už několik týdnů mám rozepsaný článek o tom, jak vypadá moje GTD workflow (rozumný překlad jsem nenašel), ale asi bych si na to měl vyhradit malou wiki, protože se pořád lehce mění. Jen pro představu – všechny úkoly sleduji elektronicky v Things a každé ráno při denním review přiřazuji úkoly k volným blokům v diáři. Pro papírový diář hovoří i zdánlivá banalita – uspokojení při škrtnutí hotového úkolu.

Od začátku jsem věděl, že nechci velký diář ve stylu ADK, na druhou stranu jsem spokojeným uživatelem zápisníku Moleskine, proto jsem s hledáním začal v jejich široké nabídce.

Jen chvilku jsem váhal, jestli si mám pořídit denní, nebo týdenní diář. Přehled je to, co potřebuji, takže volba byla jasná – týdenní.

O něco složitější bylo rozhodování nad uspořádáním a velikostí. Bohužel jsem si ověřil, že potřebuji mít očíslované hodiny, bez nich se mi plánuje špatně. Našel jsem dva pěkné kousky: Weekly Panoramic a Weekly Vertical. Experimentálně jsem si do malého diáře nalinkoval rozvržení z Weekly Panoramic, abych během dvou dnů zjistil, že s poznámkami psanými perem se do tohoto diáře ani náhodou nevejdu.

Weekly Panoramic bohužel je jenom malý (Pocket), ale ten druhý, Weekly Vertical, je jak malý, tak velký. Zneužil jsem tedy svůj poznámkový blok (velký linkovaný) a podle fotek jsem si nalinkoval dva týdny…a ono to funguje. Diář mám celý den otevřený na stole, na stránky se tak akorát vejdu a zároveň je ještě rozumně velký.

Po dvou týdnech spokojeného používání jsem obětoval ještě několik stránek a dokreslil jsem si kalendář do konce roku, abych mohl plynule navázat diářem Weekly Vertical 2010.

Nic v tom nehledejte, reklamní blok, který jsem před chvilkou viděl, byl poslední kapkou.

V reklamě mám rád:

• Otázky bez odpovědí
• Zpomalené záběry
• Vážnou hudbu

V reklamě nemám rád:

• Malé děti
• Mluvící plyšáky (jako byl blahé paměti ohavný Azurit, jedna z nejúspěšnějších reklam)
• Modrou krev v reklamě na vložky

Celý disk je velký adekvátně tomu, že uvnitř jsou dva 3,5″ disky běžící na 5.400 RPM, trocha elektroniky a chlazení. Materiál je samozřejmě plast, ale hezky zpracovaný, takže vedle MacMini nebo libovolného hliníkového produktu Apple vám ostudu neudělá.

Oproti levnějším verzím můžete tento disk připojit k počítači třemi způsoby: FireWire 800/400, eSATA a USB 2.0. Na zadní straně je pak už jen konektor napájení a vypínací tlačítko. Příjemné je, že v balení jsou tři kabely: FW800 ↔ FW800, FW800 ↔ FW 400 a standardní USB kabel. K napájecímu adaptéru je EU a britská koncovka.

WD My Book jsem koupil předformátovaný pro Mac, takže po připojení FW kabelem se během pár sekund objevil na ploše. Na disku je instalační soubor prográmku do menubaru, z této utility si můžete na dvě kliknutí nastavit druh RAID buď na 0 nebo 1.

Bílé LED na přední straně v klidovém stavu ukazují zaplnění disku, při zatížení přejíždí ze strany na stranu a při uspaném počítači se snaží “dýchat” podobně jako LED u Maců (více dole ve videu). “Dýchání” bohužel není tak plynulé a pohledné jako u počítače, navíc jsou bílé LED dost intenzivní, takže bych ocenil, kdyby při uspaném počítači disk vůbec nesvítil. Samozřejmostí je probuzení disku spolu s počítačem. Hodně by se mi hodila možnost připojit k disku přes dvě rozhraní dva různé počítače, ale to bych asi chtěl příliš mnoho.

S rychlostí jsem spokojen, po disku nechci zázraky, i když přes FW800 a v RAID 0 by je asi uměl :) Samotné disky jsou příjemně tiché, jen o chlup hlučnější než zapnutý MacMini. Při delší zátěži disku (kopírování desítek až stovek GB) se disk zahřeje a spustí se slyšitelný větrák. Celkově je ale hlučnost na velice dobré úrovni.

Disk umí vše, co slibuje. Tři různé způsoby připojení, pohodlné nastavení RAID, tichý provoz a k tomu jako bonus pěkný vzhled.

Přesun adresáře na externí disk nic neřeší, protože tím riziko nesnižuju. Archivace na optická média (CD, DVD) je pro mě nezajímavá – pomalý zápis, špatné vyhledávání a především mizerná trvanlivost.

V MacBooku mám všechna pracovní, operativní, data. Fotky, rozepsané texty, hudbu, video s Maxem; ve světe GTD to jsou projekty. Těchto dat mám 200-300 GB, podle toho jak moc se mi chce uklízet. Celý interní disk zálohuju přes Time Machine na externí 1 TB USB disk, málo objemná aktuální data (typicky textové soubory) mám primárně na iDisku, takže kromě dvojité zálohy jsou dostupná odkudkoliv. Díky jinak docela bídnému QuickOffice je můžu prohlížet a hlevně editovat i z iPhone. Zálohování přes Time Machine jsem zkoušel i přes WiFi na síťový disk, ale na 802.11g je to neuvěřitelně pomalé, takže jsem se rozhodl pro drát. Zálohu nijak neomezuju, zálohuju celý počítač, takže v případě zničení disku je obnova otázkou dvou nebo tří hodin.

Čas od času projdu složku projektů a ty hotové nebo neaktuální přesouvám do archivu. Archivem je nejprve složka na interním disku, jejíž obsah přesouvám na zdvojený externí disk. Na archiv jsem si chtěl původně pořídit Drobo nebo podobné RAID pole, ale po zvážení pořizovacích nákladů (cca 15.000,– jen za krabičku, jen na začátek ještě alespoň 2×1 TB disk) a objemu dat, který vytvořím za rok, jsem se rozhodl pro levnější nerozšiřitelnou variantu.

Všechna data, tedy aktuální projekty i archivní záležitosti, jsou zálohovaná a já mám klid.

Zaujal vás tento článek? Dejte mu hlas na serveru jablickari.cz!

Jak zálohujete vy? Spoléháte někdo na čistě online řešení, třeba úložiště S3 od Amazonu? A kolikrát jste už přišli o data?

Sice ji ještě nemám celou přečtenou, ale už teď můžu říct, že pro “nedotčené” je to skvělá investice. Získáte ucelený obraz jak to chodí v DTP a to včetně historických souvislostí, všechno je popsané pochopitelně. Pro zadavatele zakázek povinná četba!

Knížka na vltava.cz.

U dávno jsem se rozloučil s ICQ, ale na počítači mi pořád zbylo Adium (občas střídané iChatem) připojené na můj GTalk a vedle toho pořád běžel Skype.

Ano, Skype je špatný, ale umí jak textový chat i volání a obojí docela bezproblémově. Dneska už je rozumně použitelný na většině běžně používaných platforem na stole i do kapsy a proto odstraňuju GTalk z Docku a nechávám v něm jen Skype.

Ursonate už mnozí z vás viděli, ale někteří otrlí se mají chuť vracet.
A kdo neviděl, má příležitost: v rámci festivalu německých divadel AB und ZU totiž Ursonate Kurta Schwitterse znovu vtrhává do Liberce!

Aneb: “…fümmsböwötääzääUu pö… böwörötääzääUu pögö… rakete rinnzekete… rakete rinnzekete… Beeeee bö!”

TENTO ČTVRTEK 2. DUBNA V 18 HODIN
V EXPERIMENTÁLNÍM STUDIU V LIBERCI

budete mít možnost znovu vidět ty dva povykující chlapy v montérkách…
Pavel Novotný a Jaromír Typlt

Audio, foto a video ze starších inscenací najdete na www.typlt.cz.

Úplně detailní informace nepotřebuju, ke spokojenosti mi kdykoliv po závodu stačí pořadí jezdců a týmů a kalendář akcí. Proto jsem šel zlatou střední cestou a našel jsem webovou stránku optimalizovanou pro iPhone na iphone.weebee.be.

Nenechte se zmást belgickou doménou, obsah je v angličtině. Všechny informace jsou jasně strukturované, na místech kde je čekáte. Část s Novinkami obsahuje odkazy na externí weby a ve Videu se dostanete na YouTube. Odpočet do dalšího závodu je milým bonusem.

Pokud máte k rychlým vozům nezáporný vztah, občas se chcete podívat na aktuální data a nechcete utrácet za aplikace, webová aplikace iphone.weebee.be je dobrá volba, která se v záložkách určitě neztratí.